Publikační činnost

Veškeré texty podléhají autorským zákonům.

Co mají rostliny k obědu?

publikováno 03.05.2016

Ano, ano, je tu ponurý čas podzimní. Dnes se již nebudu tak moc rozplývat nad barvami podzimu. Ne, že by se nedaly ještě objevit, ale člověk k tomu musí již vyvinout mnohem větší úsilí. Příroda nám již tu nádheru prostě necpe jen tak pod nos! A zahradníčkovi obecnému nezbývá již nic jiného, než pomalu končit se zahradními pracemi a připravit zahrádku na období klidu. Krom běžných podzimních prací je důležité neopomenout hnojení. Víme, že základním hnojivem pro zahradníka je a bude stále hnůj. Nad ten prostě není. Ale! Některý rostlinám, či dřevinám je potřeba dopřát jednou za čas i krmi umělou – průmyslovou. Ne že by to bez ní nešlo, ale protože žijeme v konzumní společnosti, která má vysoké nároky nejen sama na sebe, ale dokonce i na přírodu.Neustále zvyšujeme výnosy, chceme víc a víc květů atd. A tomu všemu se říká intenzivní využití půdy. A v tom je právě zakopaný pes. V tomto bodě se rozcházejí názory na výživu rostlin ochránců přírody a vyznavatelů permakultur a klasických zahrádkářů. Dnes bych dala přednost klasickému přístupu – tzn. i s hnojením průmyslovým a příště se zmíním o jiných šetrnějších způsobech pěstování. Jak je to tedy s výživou rostlin v klasickém přístupu pěstování? Veškeré hnojení je nutné provádět s rozumem, v přiměřených dávkách a dostatečných časových intervalech. Nezbytný je alespoň základní půdní rozbor. Hnojit bychom měli vždy s ohledem na zásobu živin v půdě, až poté s ohledem na požadavky rostlin. Z malého vzorku se dá pouhým pohledem a hmatem rozpoznat převažující půdní typ. Současný trh nabízí celou řadu hnojiv určených jak k obecnějšímu použití, tak specielní hnojiva pro uspokojení konkrétních požadavků některých rostlin. V orientaci v široké škále nám bude nápomocen náš rozum, či odborník. Aby nám mohl být nápomocen rozum, musíme vědět, že mezi hlavní prvky ve výživě rostlin patří především dusík –N (růst listů, stonků a kořenů), fosfor P(tvorba květů a zralost plodů), draslík -K (pevnost pletiv a tvorbu kořenů) a hořčík Mg ( nutný pro tvorbu chlorofylu a pevnost pletiv). Vedlejšími prvky jsou zejména vápník Ca ( tvorba kořenů, reguluje růst výhonků), síra S ( podporuje látkovou výměnu) a křemík Si, ( posiluje buněčnou stěnu). Tyto základní prvky doplňují prvky stopové – železo (Fe), mangan (Mn), chlór (Cl), bór (B), molybden (Mo), zinek (Zn) a měď (Cu). Přestože jsou zapotřebí pouze v nepatrném množství, nejsou méně důležité. Takže hodně zjednodušeně:Toho co po rostlině chceme dosáhneme tak, že jí dodáme do půdy či na list ten prvek, který ke splnění úkolu potřebuje. Např.: pro bohaté kvetení ( muškáty, pelargónie) dodáme fosfor, pro správné přezimování draslík, a pro rychlý nárůst hmoty dusík. Nikdy však nehnojíme jednostranně. Je tedy vhodné vybrat si druh hnojiva, kde je požadovaný prvek ve zvýšeném procentuálním zastoupení.  

Číst dál

Brusinka ze zahrádky svíčkovou také dochutí

publikováno 03.05.2016

Loni v létě jsem byla se svými dětmi na malém čundru v České Kanadě. Při pochodování po kolejích do Albeře jsem je upozorňovala na malé keříky s červenými bobulemi. Nádhera! Že borůvky nejvíce a nejlépe chutnají právě tam.. a v Jizerkách a Krkonoších, jsem si pamatovala z období dospívání. To protože právě vandry v časech borůvkových jsou nejhezčí…Ale brusinek jsem v přírodě jen tak pro chuť a pohodu na jazyk nepustila. Asi jsem k nim ještě tenkrát neměla důvěru. V současnosti nejen,že k nim již důvěru mám, ale občas se setkám s lidmi, kteří chtějí mít brusinku na zahrádce. A protože pro správné pěstování každé rostliny je vhodné vycházet z podmínek, které jsou pro ni původní. Potom podle nich se lze nejen rozhodnout, zda rostlinu pěstovat, či ne, ale mnohdy můžeme pěstební podmínky podle těch přírodních pozměnit ku prospěchu rostliny. Brusnice brusinka Najdeme ji v suchých, především borových lesích. Je náročnější na světlo, proto se objevuje i na pasekách a na lesních světlinách. vřesoviště, rašeliniště, pastviny, písčiny, skály, kosodřeviny, horské louky, na půdách kyselých, chudých, rašelinných, písčitých.Z lesů si raději vybírá ty borové. roste v chladnější části Evropy (neroste ve Středozemí, v Alpách až do nadmořské výšky 3000 m) a Asie, vyskytuje se i za polárním kruhem, na východě roste až po Japonsko, dále roste v Severní Americe a v Grónsku. Trocha botaniky Brusinka je celoročně zelený keříček, 10 až 30 cm vysoký, dřevnatějící. Větve má vzpřímené nebo vystoupavé, oblé. Listy krátce řapíkaté, kožovité, obvejčité, eliptické nebo okrouhlé, na okraji celokrajné a mírně podvinuté, na spodní straně drobně tečkované. Květy v hroznech jsou zvonkovité,bílé, s růžovým nádechem. Plody jsou červené, jedlé bobule.pochutnat si na nich můžete v srpnu až v září. Léčivé účinky Sbírá se list (Folium vitis-idaeae) a to koncem léta nebo na podzim, některými autory je doporučován i jarní sběr.Suší se rychle ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40°C.Droga obsahuje fenolický glykosid arbutin (asi 5%), flavonoidy, třísloviny, kyselinu gallovou, benzoovou a šťavelovou, hydrocholin, cholesterin, tanin, vaccinin, trochu vitamínu C a další látky, ze stopových prvků je zajímavý zejména hořčík. Plody obsahují podobné látky, mají ale i více cukru, barviv, kyseliny šťavelové a vitamínu C. Brusinky jsou velmi bohaté na karoten, který chrání imunitní systém a tělní buňky před volnými radikály.Droga má účinky močopudné a desinfekční, užívá se tudíž zejména při zánětech močového měchýře či močových cest, působí i mírně protiprůjmově. Jako pomocný prostředek je možno brusinky podávat i při léčbě cukrovky a nemocech žlučníku. Podává se nejčastěji ve formě macerátu (droga se luhuje 8 hodin a před použitím se nechá projít krátkým, jen několika sekundovým varem). Výrazné desinfekční účinky vykazuje i prášek ze sušených plodů. Takže můžeme předpokládat, že sušené brusinky, které velmi chutnají malým dětem ( z důvodu přislazení ) jsou opravdu zdravé. Pěstování Při pěstování na půdách bohatých na dusík a vápník tato rostlina zakrní.To je v podstatě jeden z nejzávažnějších problémů při pěstování. U nás na Vysočině toto však nehrozí. Přidalal bych do té naší vysočinské půdy ještě něco málo písku a rašeliny…přiměřeně, přiměřeně (znáte to..) Na kyselých a chudých půdách roste díky symbiotickému mykorhiznímu vztahu s houbou.podobně je tomu u borovic. To je “to bílé“ na co narazíte na kořenovém systému vysazovaných borovic. Brusnice brusinka může být použita jako půdní pokryv,právě pod jehličnatou okrasnou výsadbou, zajímavá je i ve skalkách, které jsou vysázené právě takovou florou, která je popsána výše.Pěstitelsky je brusnice brusinka nenáročná. V podstatě stačí chodit s očima otevřenýma právě na nějakém z vašich letních výletů. Takže, jestliže máte na zahrádce kousek borového lesa, přidejte i brusinku. Zahrádku prozáří nejen svými květy, ale i plody. Možná, že se vám poštěstí a bude mít brusinek tolik, že budete i zavařovat, vždyť žádná svíčková se bez nich neobejde.Možná půjde v některých případech “jen“ o pokus. Nebýt však pokusů, tak kde bychom my zahradníci a zahrádkáři byli? Přeji všem když ne brusinkovou omáčku, tak alespoň malou skleničku zavařeniny.

Číst dál

Neopouštějte staré a dobré pro nové! – brambory.

publikováno 03.05.2016

Je záhadou, jak rychle Český národ pod nátlakem komerce zapomíná na to, že normální je krmit se tím, co roste tam, kde žijeme. V Čechách si to uvědomují hosp. zvířata a zvěř. Ale díky tomu, že podléháme nátlaku konzumní společnosti a v rámci nechuti k loupání brambor tváříme se, že ty nové jsou lepší, chutnější, ba co víc, mnohdy jsou falešně doporučovány jako dietnější. Proč si jsou dietnější? To není otázka pro Šalamouna, protož, ten by se tomu jen vysmál. Odpovíme si tedy raději sami . Protože jsou vodnatější. A proč jsou vodnatější, … ptá se dítě dál. Protože jsou přihnojované, zalévané, to aby se co nejrychleji mnohdy nevyzrálá hlíza dostala na stůl zrovna tak rychlého konzumenta. A tak jak si to tak spěcháme, dojdeme zajisté všichni ke zdárnému cíli. Tím cílem je zapomenutí bramborové chuti. Budeme sice jíst brambory americké – pečené ve slupce, ale po lahodné chuti starých dobrých brambor “na loupačku“ s máslem, či tvarohem od našich babiček se nám bude jen stýskat. Při konzultaci s kuchařskými mistry a lidmi, kteří kulinařině rozumí, jsme došli k závěru, že nový brambor se dá použít jen jako zpestření jídelníčku. A to jenom uvařit na tu loupačku, či upéct ve slupce. Jinak je jeho použití značně omezené a to právě kvůli té vodě… takže na hranolky, lupínky, salát, kaši a knedlíky si raději kupte kvalitní, vyzrálý brambor. Tady se zřejmě dostáváme k podstatě vzniku nechuti lidí konzumovat „ staré“ brambory. Velmi často se totiž stane to, že v potravinářském řetězci se někam ztratí právě ten vyzrálý brambor – ba zřejmě se ani na cestu nevydal. Na pohled jsou mnohdy brambory pěkné – celé div ne že ve zlatě , jak jsou vyprané , zabalené v igelitu… a pak : „ no to je hnus“, řekne pantatík nad talířem. „A zkuste si takové brambory upéct např. v alobalu,“ řekl mi jeden kuchař – no to je něco – rovnou vyhodit!“. Proto ty hospodyňky spěchají hned zjara pro jiný, jen trochu lepší hnus – nové brambory z jihu. Takový Egypt, to je panečku zem, tam to roste samo! Jo hoho… není to jen tak samo. Něco málo chemie při pěstování, něco málo chemie při uskladnění, trocha chladu cestou. No, zkrátka príma!! Vše je děláno pro to, aby dodavatel byl na trhu první a hospodyňka česká obecná, aby mu ručičky utrhala , ba i skoro zlatem platila. Co má jiného chudák dělat, když dobrý brambor neměla rodinka již půl roku… Jedno řešení by bylo! Jsou zde čeští pěstitelé, kteří nejenom, že brambory vypěstují, ale i uskladní je tak, že jsou dobré až léta. A zde je jeden recept na „ zmlazování“ starých brambor, pro případ, že by jste dostali neodvratnou chuť na nové brambory ještě dřív než je ekofarmáři vypěstují: Oloupané brambory nakrájíme na stejné kousky a vložíme je do vařící vody. Současně v jiném hrnci vaříme vodu. Za 10 minut slijeme vodu z brambor a vložíme je do druhé vařící vody. Současně dáme vařit další vodu, kde je sůl, kmín a celerová nať. Z brambor vodu opět slijeme a přelijeme je čerstvou vařící vodou ochucenou solí a celerovou natí. Brambory asi tak během 6 až 8 minut dovaříme do měkka. Druhý způsob:  Použijeme pařák s vložkou a vodou. Vodu osolíme přidáme kmín a nakrájenou celerovou a petrželovou nať. Brambory oloupeme a nakrájené je uvaříme do měkka. Přejeme hodně kulinářských úspěchů s našimi bramborami!

Číst dál

Červen – čas zahradnických výletů

publikováno 11.05.2016

Čínské přísloví praví : Chceš-li být šťastný jeden den – opij se,chceš-li být šťastný jeden rok – ožeň se a jestli chceš být šťastný celý život – staň se zahradníkem. Je pravdou, že jsem zatím nikdy nepotkala nešťastného či „morousovitého“ zahradníka. K tomu, aby se štěstí dostavilo i k ostatním dušičkám nemalou měrou přispěla historie se svými velmi šikovnými a tvůrčími zahradníky – prvními architekty. Jelikož je zrovna červen a zeleň všech stromů, keřů, ba i bylin je natolik intenzivní, je v podstatě nutné, aby si zahradníci i nezahradníci našli několik chvil pro výlety do přírody. Kde jinde nasát energii, inspiraci a chuť do další práce? Chtěla bych tedy odložit slíbený článek o závlahách a raději se zmínit o několika nádherných zážitcích z letošního pozdního jara a doporučit vám všem několik cílů zahradnických výletů. Od konce května se mi totiž podařilo navštívit různé parky a zahrady. Některé jsou ty naše – místní, a některé jsou také naše, ale trochu vzdálenější Vysočině : lesopark Heulos v Jihlavě, Stonařovské aleje, okolí Opatova, údolí řeky Brtnice, Průhonický park s botanickou zahradou, Konopiště, Šumavský národní park a Lednicko-valtický areál. Chtěla bych se s Vámi tedy podělit o zážitky z těchto cest. 1. Heulos – je zvláštní, jak si člověk neváží toho, co má téměř „ u nosu“. Co by jiná města za takovou lokalitu položenou téměř v centru dala, že ? 2. Stonařovské aleje. Toto je místo , které můžete navštívit pěšky, na kole či v rámci závodu Běžce Vysočiny ( mám za sebou všechny varianty a kolo je asi nejlepší…). Jedná se o zvláštní útvar asi 15 km na jih od Jihlavy, na mapě je to v zelené ploše sedmicípá hvězda. Pozor- nečekejte ony typické vysočinské aleje. Jedná se spíše o hvězdicovité průseky v normálním kulturním lese – většinou smrkovém. Tam, kde se všechny aleje setkávají stojí empírový zámeček, dva rondely a tři přízemní budovy, postavené v letech 1815 až 1817 hrabětem Eduardem Collatem z Brtnice k prostému odpočinku. 3. Údolí řeky Brtnice a Rokštejn. Vysočina je protkána spoustou říček a řek. Jejich kaňony jsou velmi romantické a z biologického hlediska velmi cenné. Zatím všichni,kdo prošli údolím řeky Brtnice, téměř oněměli nad tou nádherou. Na strmých srázech je bohatá lišejníková flóra, roste zde mnoho hub a různé druhy kapradin. Asi 1 km nad soutokem Brtnice s Jihlavou je torzo hradu Rokštejn. Byli jsme tam se studenty před 14 dni. 24 žáků tam bylo poprvé ( ale u moře již byli všichni…!). Nadšení nad krásným prostředím i přes svoje složité věkové období neskrývali. 4.Průhonický park – No, to Vám byla nádhera! Skládám poklonu zakladateli parku – hraběti Taroucovi. Propracovanost a souhra uměle vytvořeného parku s s přírodou je opravdu víc než poučná. Roku 1885 začal hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca realizovat svou představu přírodně -krajinářského parku. Průběžně vykupované pozemky vytvořily základ parku v jeho dnešní rozloze 240 ha v nadmořské výšce 280-342 m, průměrná roční teplota 8,6° C, srážky 610 mm. Je rozdělen silnicí na Park a Oboru. Osou parku je říčka Botič se třemi většími rybníky, skalnatými partiemi, alpiniem a loukami v nivě potoka. Na svazích jsou místy přirozené lesy, místy kultury mnoha druhů i vypěstovaných kultivarů dřevin. Úpravou jeho toků a přítoků vznikly příznivé klimatické podmínky pro růst původní i nové flory a společenstev dřevin. Vznikl tak postupně jeden z největších přírodně krajinářských parků v Evropě, bezprostředně u zámku byl upraven na anglický park. Park je v současnosti i významným refugiem planých druhů rostlin, hub i živočichů, díky své velké diverzitě rostlin a stromů je např. významným hnízdištěm ptactva. Je bohatý dendrologickou sbírkou rostlin domácích i shromážděných z celého světa. Sbírka kosatců v botanické zahradě BÚ AV ČR v Průhonicích je koncipována právě tak, aby co nejplněji reprezentovala jak plané, tak kulturní odrůdy a ukazovala tak přírodní genetické bohatství tohoto druhu. Sbírka představuje pečlivě sestavený výběr z desetitisíců vyšlechtěných odrůd. Neváhejte a pospěšte si s návštěvou tohoto parku! Kosatce totiž zrovna kvetou (a odkvétají). Ve stejném místě najdete i sbírku nádherných pivoněk a uvidíte, že některé z nich „skutečně musíte na té vaší zahrádce mít“. A co víc,snad zastihnete ještě nějaké ty odkvétající rododendrony.Sbírka kosatců v botanické zahradě BÚ AV ČR v Průhonicích je koncipována právě tak, aby co nejplněji reprezentovala jak plané, tak kulturní odrůdy a ukazovala tak přírodní genetické bohatství tohoto druhu. Sbírka představuje pečlivě sestavený výběr z desetitisíců vyšlechtěných odrůd. 5. Konopiště – tak tento zámecký park též stojí za zhlédnutí. Krom tohoto botanického pokladu a překrásné růžové zahrady můžete navštívit i přehlídku našich dravců. Léto určitě nabídne i nějakou tu kulturní akci. 6. Šumavský národní park. Jestliže zrovna zakládáte na zahrádce rašeliniště, jeďte si nejdříve pro inspiraci na Šumavu. Tyto tzv. vrchoviště nás spojují s celým světem nebo alespoň se severní polokoulí, protože všude jsou prý taková. Vytvářejí se ve vyšších horách, kde je hodně srážek, a v severských zemích všude tam, kde je vysoká vlhkost ovzduší, nízký výpar a dostatečná sněhová pokrývka. Typickou pro Šumavou je Jezerní slať, ležící mezi Kvildou a Horskou Kvildou, ale i ty ostatní (Tetřevská, Mezilesaní, Zhůřská atd.). Při cyklo-výletě Šumavou nevynechejte plavební kanály – ten Vchýnicko-Tetovský a Schwarzenberský. Nejen, že budete nuceni smeknout před důmyslností těchto děl, ale skutečně zažijete nádherné svezení našimi nejhlubšími hvozdy. 7. Lednicko – valtický areál. Tak tam jsem byla o tomto víkendu a opět bych se opakovala s chválou historie. Nic na plat- v dnešní době nejen,že už není místo pro takové rozlehlé parky, ale ani ty výletní a poutní místa by nikdo nepostavil. Za tuto krásu mohou převážně Lichtensteinové. Sláva jim a jejich bohatství. To se jim to promenádovalo a radovalo! Nezáviďme- a honem tam! Věřím tomu, že ti z vás, kteří letos ještě nepodnikli žádnou „zahradnickou výpravu“, jsou dostatečně motivováni a své konání urychleně napraví. Vždyť léto je za dveřmi a s ním i ta síla slunce, která nám jako kouzelným proutkem tu zeleň smázne. Přeji všem zahradníkům (a nejenom jim) hodně příležitostí a tolerance od ostatních členů rodiny k občasným únikům do okolí či vzdálenějších nádherných míst naší republiky.

Číst dál

Škůdci a choroby nemají dovolenou!

publikováno 11.08.2017

S tímto je nutno víc než počítat, ba je potřeba se na útok letních chorob a škůdců připravit. Krom toho, že v těchto teplých dnech zahradník sní v přestávkách mezi okopáváním a plením o mírném májovém deštíčku, který by byl pro rostliny několikanásobně vhodnější než přívalové bouřkové deště,musí téměř každodenně kontrolovat stav a množství nezvaných hostů. Na invazi mšic a slimáků jsem upozorňovala již v minulém článku. Kdo poslechl mé rady, jistě boj vedený dle návodu vyhrál. Zatím lze říci, že průběh počasí zahradnickému lidu pomáhá. Mám tím na mysli výskyt houbových chorob, které mají rady sice teplo, ale k tomu i vlhko. Nutno však říci, že některé druhy padlí nás již pozlobily. Obzvláště pak padlí americké na angreštu a rybízu. Smutné je konstatování, že proti němu nelze již v tomto čase v podstatně nic záchranného dělat. Pro ty, kteří nevěděli, že zásah proti této chorobě se provádí již před květem, mohu nabídnout jen pomoc biologického přípravku Bioton, který je na bázi lecitinu a řepkového oleje. Ten ale pomáhá jen při menším zasažení rostlin. Asi jsem vás touto radou příliš nepotěšila, ale protože jsem byla požádána o článek na toto téma, mohu tedy radit dál. Jak jsem již řekla, v oblastech se silným a častým výskytem padlí Amerického, je nutno provádět ošetření již před květem. Základní ošetření se provádí po odkvětu, kdy podle podmínek ošetřujeme dvakrát až třikrát v intervalech 5 až 10 dní. Černý rybíz se ošetřuje před sklizní a po sklizni. (přitom je nutné důsledně dbát ochranných lhůt – doba, po kterou nelze konzumovat plody po použití chem. prostředků) Používané fungicidy na padlí Americké: BIOAN, DISCUS, KARATHANE, RUBIGAN 12 EC. A kterak, že se to padlí projevuje? Rozeznání je snadné. Tento druh padlí způsobuje na plodech, na dřevě vrcholových letorostů, na řapících a na nervatuře listů angreštů, rybízů a jejich kříženců bílé povlaky, které postupně hnědnou a vytvářejí se na nich tmavé pohlavní plodničky. Napadené letorosty zaostávají v růstu, deformují se, někdy se vlivem vytváření adventivních pupenů rozvětvují a následně odumírají. Listy na těchto letorostech jsou deformované, malé a časem opadávají. U černého rybízu dochází k projevům napadení na vegetačních vrcholech, a to většinou až v průběhu sklizně. Napadené rostliny vlivem dodatečného obrůstání nedostatečně vyzrávají a špatně přezimují. Mezi preventivní opatření patří vhodná výsadba, kdy dodržujeme dostatečný odstup keřů, porost udržujeme vzdušný a nevysazujeme na vlhká místa. Při zimním řezu kontrolujeme bedlivě letorosty, nejsou –li pokryty stříbrošedým povlakem, především na jejich koncích. Při zjištění přítomnosti přezimujícího stádia choroby ihned letorost odstřihneme ve zdravém dřevě a napadené části spálíme. No a potom z jara přistoupíme k již zmiňovaným způsobům ochrany, případně ještě dále odstraňujeme napadené letorosty, které pálíme. Dalším houbovým neřádem, který očekáváme tak jako každý rok je plíseň bramborová a septoriová skvrnitost rajčat. Proti těmto dvěma se vyplatí vyrukovat do boje preventivně systémovými přípravky. Ty pronikají do pletiv, kolují spolu s živinami rostlinou a dokáží ochránit i nové přírůstky. Patří sem např.  ACROBAT (ten chrání porost až 17 dnů). Potom stačí ošetřit porost kontaktním fungicidem – DITHANE. Ten, kdo se opozdí s ošetřením, může použít NOVOZIR nebo CHAMPION. Ošetření se doporučuje opakovat ještě po sedmi dnech znovu. Při použití CHAMPIONU počítejte s opožděním dozrávání plodů. (… raději se mu vyhýbáme). Nebyla by to plíseň bramborová, kdyby napadala jenom rajčata, určitě musíme zároveň provádět ochranu na bramborech a na hlídat výskyt plísně okurkové. Jako nejlepší na plíseň okurkovou se používá ACROBAT MZ. Je to přípravek složený z několika účinných látek. Jeho účinnost je jak kontaktní (musí dopadnout na postižená místa), tak i systémová (koluje rostlinou). Můžeme jej použít i na plíseň cibulovou, bramborovou nebo révovou. Použitelné jsou přípravky Aliette a Kuprikol. Na brambory je vhodný i přípravek TATTOO. Ten plísni bramborové nedá téměř šanci. Nemá cenu zde podrobně popisovat již zaručené postupy chemické ochrany brambor, která spočívá mimo jiné i ve střídání postřiků asi tak po 14 dnech (RIDOMIL PLUS a potom CHAMPION). Domnívám se, že chemie bylo již zmíněno v tomto článku víc než dost. Musím uznat, s těmito postupy nejsem příliš za jedno, ale vím, že mezi zahradníky jsou i vyznavači těchto postupů a musím jednou za čas vyhovět i jejich dotazům. A ten, kdo chemii nepoužívá, má zajisté své lepší, osvědčené zdravé postupy, před kterými, jestliže fungují, smekám. Přeji všem zahradníkům co nejméně plísní na zahrádce a co nejvíce zdravé úrody.  

Číst dál